První svatební focení
července 22, 2017
Nikdy jsem na svatbě nebyla ani jako host, o to těžší bylo vědět, kde v jakou chvíli být, další stres navíc. Vždy jsem si svatbu představovala jen jako obřad, podpisy, oběd a poté se každý vydá svou cestou, neměla jsem tušení, že je tradice rozbíjení talíře, proto zrovna tohohle propásnutého okamžiku lituji.
Začátek dne
Tuším, že v 9 hodin dopoledne jsem přijela do domu nevěsty a ženicha, mého bratra a jeho nastávající ženy.
I když i na přípravě ženicha je co fotit, nevěstě na nafocené přípravě záleželo o něco více, a proto jsme se hned vrhli na ní. Světlo nebylo žádná sláva, a tak se nevěsta přesunula do kuchyně. Rozhodně jsem mohla říct víc k prostředí, ale nemohli jsme se zdržovat věčnými přesuny a ani jsem nijak nechtěla nevěstu otravovat, snažila jsem se, aby to vypadalo, že tam skoro nejsem, zastávám totiž názor, že by se na svatbě o fotografovi vědět příliš nemělo, mělo by vše působit přirozeně, tak jak se to stalo a ne věčně pobíhat kolem a říkat lidem, co mají udělat, aby fotka vypadala dobře. Je třeba být pohotový (alkohol není zrovna přítelem pohotovosti, ale stres byl dozajista pryč).
Přesun a obřad
Přesun nemám v mysli úplně jasně vykreslený, fotek z něj také příliš nebylo, ale obřad mojí zrcadlovce slušně zavařil, téměř jsem nepřestala mačkat spoušť, jaký jsem měla strach, že propásnu něco důležitého. S tím, že můj foťák není zrovna tichý, bylo moudré fotit vše z bezpečné vzdálenosti.
Ten obřad jsem mohla nafotit tak moc líp! Mohla jsem jít blíž, mohla jsem si dát větší pozor na rámování fotky a spoustu dalších věcí. O tom to ale pro fotografa je, poučí se z vlastních chyb a příště bude vědět, na co si dát pozor. Zároveň to pro mě byl i první takový zážitek, ze kterého bych si jen jako host odnesla mnohem víc vzhledem ke všemu tomu stresu. Přítelkyně se ujala točení obřadu, tudíž jsem si alespoň na okamžik oddychla, že když budou fotky stát za nic, video to napraví!
Zároveň je mi líto, že jsem se tak soustředila na nevěstu a zapomínala fotit ženicha.
Poté následovalo skupinové focení a oh god, těmi fotkami se tu rozhodně pyšnit nebudu. Všechno bylo chaotické, místo pronajaté jen na půl hodiny, lidí milion, skupinek také a do toho se snažit, aby to nějak vypadalo. No, důležité je, že jsou na fotkách tváře všech a každý má nějakou vzpomínku.
Přesun a oběd
Nevím, jak se to přihodilo, ale vždycky, když jsem byla potřeba, byla jsem na správném místě. Neřekla bych, že bylo nějak profesionální při práci pít, rozhodně mě však alkohol dostal na ta správná místa.
Následoval propásnutý okamžik, kdy se rozbíjel talíř a jediné, co jsem stihla zachytit, bylo zametání střepů. Kde jsem sakra byla.
Následoval oběd a oh boi, to bylo něco. Nejhorší světlo, jaké si fotograf jen může (ne)přát. Co se dá dělat, muselo se pracovat s tím, co bylo.
Po obědě jsme se s přítelkyní (mou záložní fotografkou) a novomanžely vytratili, abychom se přesunuli na klidnější místo pro pár fotek jen jich dvou.
Samozřejmě následovala další spousta fotek, ale většina se kvůli světlu nezdařila. Všechno je moje chyba, mohla jsem se s nimi předtím domluvit, koupit si nějaký slušný blesk a tak dále. Beru na vědomí a příště už na něčem takovém snad focení neztroskotá.
Ze svatby si odnáším spoustu nových poznatků a tak nějak předpovídám, že svatební fotograf ze mě nebude. Mohla jsem se rozhodně více snažit, ale vsadím se, že i tak je tu pár hezkých vzpomínek do alba.
Pozn. Všechny ty snímky jsou neupravené, chtěla jsem, aby si nejdříve nevěsta vybrala fotky do alba a ty bych následně upravila, ale ještě k tomu nedošlo.
Pokud i vás čeká vaše první svatební focení, přemýšlejte nad vším, co by nemuselo jít podle plánu - vezměte si náhradní baterku do foťáku, po kapsách mějte více karet, z důvodu množství fotek a také kdyby vám karta náhodou odešla.
Kritiku v komentářích ocením a stejně tak ráda si nechám poradit, na konec už jen přeji fotografům úspěšné focení a všem ostatním alespoň hezký den!
0 komentářů